Tuto moudrou skromnou bylinkářku jsme potkali, když byla na útěku z Větrova. Tehdy při velkém požáru shořel i její dům a ona se k nám přidala. Společně jsme došli do vesnice Luční.

Nezajímá se o boje ani šarvátky, ale když je někdo zraněný či nemocný, umí použít běžné i vzácné byliny pro jeho uzdravení. Celý život zasvětila pozorování a poznávání přírody. Některé byliny se naučila i sama vypěstovat, pro jiné se pravidelně vypravuje i do velkých dálek. Vyzná se i v houbách všeho druhu.

Naposledy jsme ji viděli před naším odchodem z Luční, ale jestli tam zůstala nebo později vesnici také opustila, to nevíme.