„Tam, kde lidé ztrácejí naději, šeptá Sarat.“

Saratův kult patří mezi nejstarší a zároveň nejobávanější tajné spolky v Armanijském království. Jeho existence sahá hluboko do dávných století, ještě do dob před sjednocením země pod prvními králi. Přestože byl mnohokrát pronásledován, zakazován a téměř vyhlazen, nikdy zcela nezmizel. Vždy zůstával ukrytý ve stínech — mezi zapomenutými ruinami, v odlehlých vesnicích, mezi šlechtou i chudinou.

O samotném Saratovi existuje mnoho výkladů. Někteří tvrdí, že byl kdysi mocným mágem, který hledal cestu k nesmrtelnosti. Jiní věří, že Sarat nikdy nebyl člověkem, ale bytostí pocházející z jiné dimenze — z místa bez světla, kde neplatí zákony života ani smrti. Nejčastěji je však Sarat označován za „Pána prázdnoty“, bytost živící se lidským strachem, zoufalstvím a touhou po moci.

Kult se neskládá pouze z fanatiků a šílenců. Naopak. Saratovi následovníci bývají často vzdělaní, trpěliví a nebezpečně inteligentní. Dokáží získávat vliv nenápadně — skrze obchod, šlechtu, učené kruhy i obyčejné vesničany. Právě proto je kult tak nebezpečný. Neútočí vždy otevřeně. Rozkládá společnost pomalu, zevnitř.

V království se o Saratově kultu říká mnoho děsivých příběhů. Vypráví se o zmizelých dětech, o lidech, kteří po setkání s kultem přišli o rozum, i o temných rituálech prováděných hluboko pod zemí. V některých oblastech lidé věří, že Saratovi stoupenci dokáží přivolávat bytosti z jiných světů nebo otevírat trhliny mezi dimenzemi. Jiní tvrdí, že jejich magie dokáže kazit půdu, vodu i mysl lidí.

Největší nebezpečí kultu však nespočívá pouze v jeho magii. Saratův kult šíří chaos, nedůvěru a rozklad. Tam, kde se objeví jeho vliv, začínají sousedé podezírat jeden druhého, roste násilí a lidé ztrácejí víru v zákony i řád království. Kult často využívá lidské slabosti — slibuje moc nemocným, pomstu zoufalým a poznání těm, kteří touží po zakázaných věcech.

Královská moc proti Saratovu kultu bojuje již po generace. Někteří králové proti němu vedli otevřené války, jiní se snažili jeho existenci utajit, aby nešířili paniku. Řada šlechticů, včetně hraběte Riknera de Selehos, se významně zasloužila o odhalování kultistů a ničení jejich svatyní. Přesto se zdá, že kult nikdy zcela neumírá.

Mnozí učenci se domnívají, že Saratův kult přežívá tak dlouho proto, že není pouze organizací — ale myšlenkou. Dokud budou existovat lidé toužící po zakázané moci, nesmrtelnosti nebo pomstě, vždy se najde někdo, kdo bude ochoten naslouchat hlasům ze stínů.

A právě proto se ho lidé bojí více než armád či nestvůr.
Protože Saratův kult může vzniknout kdekoliv. A kdokoliv se může stát jeho součástí.